Ještě v devadesátých letech, tedy v době, kdy se naše země po více než 40 letech opět otevřela světa, jsme u nových a ojetých automobilů západní produkce obdivovali prvky výbavy, které byly u škodovek a dalších socialistických aut naprosto nemyslitelné. Tehdy nám přitom ke spokojenosti stačila elektricky ovládaná přední okna. Kdo je měl i vzadu, byl za frajera.
Klimatizace byla před 30 lety u velké části nových aut výjimkou, za kterou bylo nutné pořádně si připlatit. A to dokonce i u prémiových značek. Ty obvykle nabízely vyspělé komfortní prvky jako první. Do levnějších modelů se dostávaly až s několikaletým zpožděním.
Dnes si přitom díky konkurenci ze strany asijských automobilek (hlavně těch z Jižní Koreje), všeobecnému příklonu k technologiím, náročnějším zákazníkům a stále přísnějším regulím můžeme vyspělou elektroniku a komfortní prvky z vyšších tříd dopřávat i v násobně levnějších vozech.
Ne všechny doplňky jsou ale nutné, užitečné a příjemné. Na následujících řádcích si ovšem představíme ty, bez kterých bychom nové ani ojeté auto už nikdy nekoupili.
Nepočítáme-li veterány a youngtimery, je starší vůz bez klimatizace dnes téměř neprodejný. Alespoň ne za slušnou cenu. Za chlazení si přitom i v dnešní době musíte připlácet třeba u nové Dacie Sandero. Hyundai i10 v základním provedení Start, který je s cenou 279.990 Kč nejlevnějším novým autem v Česku, ji dokonce nenabízí vůbec.
Klimatizace je přitom zásadní nejen v horkých letních dnech, ale také v zimě. Z výdechů totiž vypouští suchý vzduch, který zabraňuje mlžení oken zevnitř, což je v současných vlhkých měsících k nezaplacení.
Klimatizace rozdělujeme na manuální a automatické. V prvním případě si kolikrát nemůžete nastavit konkrétní teplotu, nýbrž hrubý odhad. Ručně si také musíte zvolit, z jakých výdechů bude vzduch proudit (na nohy, na tělo a obličej, případně na okna).
Hlavním bonusem automatické (samočinné) klimatizace je ovšem schopnost udržovat nastavenou teplotu. To jednodušší, manuální verze neumí. Ta zkrátka chladí do skonání světa, bez ohledu na měnící se teplotu v interiéru.
Dále můžeme natrefit na jedno-, dvou-, tří-, čtyřzónové klimatizace. Ty se navzájem liší tím, pro kolik samostatných okruhů dokážou nastavit individuální teplotu. Jednozónová umí chladit pouze na jednu hodnotu, kdežto dvouzónová zvládá odlišné teploty pro řidiče a spolujezdce. Třízónová přidává samostatné ovládání teploty pro druhou řadu sedadel, čtyřzónová ji pak rozděluje na dvě části (stejně jako zcela vpředu).
O tomhle pomocníkovi jsme psali v článku, kde jsme si stručně vysvětlovali princip fungování některých bezpečnostních a jízdních asistentů. Ultrazvukové senzory, které upozorňují na blížící se překážku, jsou vlastně jednoduchá, v praxi ovšem nesmírně praktická věc, jež chrání majetek i zdraví. A pokud se navíc spojí se zpětnou kamerou či panoramatickým (360stupňovým) kamerovým systémem, máte skvělý přehled o dění okolo vozu.
Další z prvků, o kterých jsme se již zmiňovali. Opět se nejedná o nic technicky ani technologicky složitého, co by výrobu automobilu výrazně prodražovalo. Přitom reálný přínos je neoddiskutovatelný. Jestliže na spoustu moderních pomocníků si v běžném životě stěžujeme, v tomhle případě jsme rádi, že automobilky s tímhle doplňkem přicházejí i u levných modelů.
Takzvaný bufík neboli nezávislé topení je rozšířené především u osobních dodávek, obytných aut a dražších modelů. Na severu Evropy se s ním setkáme častěji, v našich zeměpisných měřítkách u méně. Přitom přijít za chladného rána k vyhřátému autu, je k nezaplacení.
Nezávislé topení je horkovzdušné či horkovodné a obvykle je poháněno palivem z nádrže vozu. Topení si můžete zapnout na dálku ovladačem podobným klasickému klíčku centrálního zamykání, u moderních aut si však můžete přes displej či mobilní telefon dokonce nastavit konkrétní teplotu a čas spuštění s předstihem.
Vyplatí se zejména těm, kteří nemají k dispozici kryté parkovací stání (klasickou garáž či podzemní parkovací stání) a jezdí de facto denodenně. Místo dvacetiminutového ometání sněhu a seškrabávání zamrzlých kapek ze skel stačí topení aktivovat třeba s hodinovým předstihem.
Něco podobného umějí elektromobily, které si však při vyhřívání (ale také chlazení) interiéru na dálku berou energii z trakčního akumulátoru. V jejich případě se proto hodí mít vůz zapojený do zásuvky.
Bez ohledu na technologii (halogeny, xenony či LED) jsou světlomety jedním z hlavních bezpečnostních prvků automobilů. I kdybyste v noci nebo za zhoršené viditelnosti jezdili dvakrát do roka, investice do ojetiny s kvalitnější světelnou technikou se rychle vyplatí. Pravidlo „vidět a být viděn“ je totiž na silnici jedním ze základních.
Když nemáte štěstí na vůz s nezávislým topením, koukejte se alespoň po vyhřívaném čelním skle. U starších aut narazíte na řešení pomocí tenkých drátků, které mohou některým vadit v čistém výhledu. Novější vozy už mají na čelním skle speciální folii. V obou případech si ušetříte námahu s každodenním škrábáním. Vyhřívání funguje velmi komfortně (stačí stisknout tlačítko) a rychle. Do dvou minut máte bez námahy rozmraženo
