Když u vybrané ojetiny máme zkontrolován exteriér a interiér, přichází na řadu zřejmě nejdůležitější oblast, na kterou bychom se měli zaměřit: motor. Pohonná soustava je totiž naprostým základem. Je z celého auta nejsložitější, obsahuje obrovské množství (často pohyblivých a vysoce namáhaných) součástek, jejichž výměna vás může přijít draho i u jinak levného auta.
Právě motoru bychom se měli věnovat nejvíce, ačkoliv pro naprostého či poučeného laika představuje největší neznámou. Pokud nemáme možnost vyhlédnutý ojetý vůz následně nechat prohlédnout odborníky, raději bychom se mu vyhnuli. Transparentnost při nákupu staršího auta je totiž základ. Slušný a poctivý prodávající by neměl nic skrývat, ačkoliv návštěvou servisu může o potenciálního kupce přijít. Investice do staršího vozu se ovšem pohybuje v řádu desítek, stovek a klidně i milionů korun, na pečlivou kontrolu byste si proto měli vyhradit dostatek času.
A pokud jsou pro vás auta španělskou vesnicí, můžete se řídit alespoň našimi základními radami.
U vozu otevřete kapotu a zkontrolujte pohledový stav hnacího agregátu. Ten by měl být čistý a bez skvrn po oleji a jiných látkách. Na špatně přístupných místech si můžete potvrdit, zda nejde o „utopený“ vůz. Pokud v zákoutích motorového prostoru najdete bahno, písek, hlínu či podobné nečistoty, dejte od auta ruce pryč.
Poškozená tlumicí hmota na spodku kapoty může značit, že se v motorovém prostoru často pohybovala kuna, která si mohla pošmáknout i na kabeláži. Pozorujte také, jestli se zde nenacházejí cákance od provozních kapalin, primárně od motorového oleje.
V tomhle případě je ideální nechat si vůz zvednout na zvedáku (nebo alespoň na heveru), předběžnou kontrolu průsaků ovšem můžete zvládnout i bez toho. Tady se hodí výkonná svítilna, kterou jsme doporučovali v předchozím článku. Posviťte si s ní pod auto a sledujte, zda se na zemi nenacházejí skvrny od oleje či chladicí kapaliny.
Kapající tekutiny se někdy objeví až po nastartování, respektive po zahřátí. Po zkušební jízdě proto nechte aut chvíli stát na pevném a hladkém povrchu a následně zkontrolujte, zda se pod ním netvoří loužičky.
Průsak motorového oleje do chladicí kapaliny zjistíte zastudena. Otevřete nádobku s chladicím mediem a podívejte se, zda na dolní straně víčka není světla emulze. Pokud ano, dostává se olej do chladicí kapaliny. Problém může být na straně těsnění hlavy motoru. Kontrolu můžete provést také tím, že motor nastartujete, necháte prohřát a budete sledovat, zda se v nádobce netvoří bubliny. Případná oprava vyžaduje spoustu práce, vyjít vás proto může klidně na desítky tisíc korun.
Nastat ovšem může také opačný scénář. Odšroubujte tedy víčko, kterým se do motoru doplňuje olej. Pokud je na jeho spodku zmíněný emulze, platí stejný scénář jako v případě o několik řádků výše.
Studený motor toho dokáže o sobě dost prozradit. Už samotné startování by mělo zabrat přiměřenou dobu. Pokud trvá déle, může být problém se startérem, slabou baterií nebo jinde. Otáčky na volnoběh by se měly po chvíli ustálit na určité hodnotě.
Velmi důležitý je také samotný zvukový vjem. Zaměřte se proto na chod motoru, který by měl být jemný, lineární a bez podezřelých zvuků. Jakmile zaslechnete klapot, chrastění či jiné projevy, může se jednat o potenciální problém, který může mít spoustu (většinou drahých) příčin. Zaposlouchat byste se měli též do zvuku agregátu při jízdě. Chování hned po studeném startu je však mnohem důležitější.
Reaguje pohon na sešlápnutí plynového pedálu se zpožděním? Je akcelerace slabší než byste čekali? Máte pocit, že se motor při zátahu dusí? Příčin tohoto či podobného chování může být dost, vám by ovšem měly signalizovat, že je něco v nepořádku.
Pokud nedokážete případnou závadu identifikovat sami, případně v servisu při předkupní prohlídce, určitě si koupi vozu velmi dobře rozmyslete. I ojetina s jasným původem a poctivě vedenou servisní knížkou vám dokáže připravit nepříjemná překvapení.
Při běžícím motoru zkontrolujte měrku oleje. Kapalina by měla na měřící rysce ukazovat stabilní hladinu a tlak by neměl být příliš vysoký, aby motorový olej stříkal skrze otvor ven. V dřívějších dobách měla některá auta kontrolku tlaku oleje přímo v interiéru. U moderních vozů přitom často nenajdete ani údaje zobrazující jeho teplotu, respektive stav, kdy se zahřeje na provozní teplotu.
Jestliže se z koncovek výfuku line modrý dým, máte co dočinění s průsakem oleje do paliva. Příčinou je mechanické poškození některé z částí motoru, přičemž obvykle se jedná o vadné pístní kroužky či těsnění ventilů, prasklý válec nebo opotřebování jeho stěn. Většinou se jedná o komplikovanější a dražší opravy, tudíž pokud vyhlédnutá ojetina není něčím výjimečná, poohlédněte se jinde. Trh se staršími vozy je v Česku poměrně bohatý, přinejhorším se může zaměřit i na zahraničí, primárně Německo, největší odbytiště nových automobilů v Evropě.
Bílý dým zase může značit zanesení motoru karbonem. To se stává především u přímovstřikových zážehových agregátů, které absolvují krátké trasy. V takovém případě můžete problém vyřešit odborným vyčistěním pohonné jednotky, v případě menšího množství nečistot pomohou kvalitní paliva, jež obsahující čisticí látky, a jízda pod vyšším zatížením, která umožní likvidaci nespálených zbytků pohonných hmot.
Příčinou bílého kouře ovšem může být též únik chladicí kapaliny do spalovacích komor, což už je mnohem závažnější problém, který vyžaduje urgentní servisní zásah. Takových případů je ovšem minimum, přesto můžete být tím smolařem právě vy.
