V minulém článku jsme se zaměřili na nejdůležitější prvky exteriéru, tentokrát si více povíme o tom, na co se u ojetiny zaměřit v kabině. Ta o stavu daného vozu leckdy vypoví více než zevnějšek, který je jednodušší přikrášlit. Stačí zakrýt ty největší prohřešky, případně nedokonalý díl rovnou přestříkat a karoserii umýt a naleštit. U vnitřku jsou ovšem úpravy složitější, dražší a často i velmi viditelné.
Přesto i tak si kontrola vyhlédnutého vozu v kabině zaslouží dostatek času. Pojďme si tedy přiblížit ta nejpalčivější místa. A pamatujme na jedno: i zrak vás mohou občas zmást!
Gumový, koženkový či kožený povrch věnce volantu a hlavice řadicí páky (v tomhle případě primárně u aut s manuální převodovkou) jsou jedněmi z neupřímnějších svědků předchozího života ojetého auta. Pokud je volant osahaný, jeho věnec „vyleštěný“ do hladka, případně jsou na něm sedřená místa, je evidentní, že máte co dočinění s autem s vyšším kilometrovým proběhem.
Totéž platí také o řadicí páce. I ta postupem času a s každým dalším kilometrem vykazuje větší a větší opotřebení, které poznáte již na první pohled.
Ale pozor, v obou případech lze původní povrchy nahradit novými. U jednoduchých gumových věnců bez obalu u levných aut ovšem musíte často nahradit celý volant, případně poškozený povrch obalit do nového, čehož si ale potenciální kupec všimne.
Ne vždy však opotřebení obou zmíněných částí může znamenat spoustu najetých kilometrů. U aut, která sloužila primárně ve městě, kde se počítá s častějšími manévry, může k narušení povrchu věnce volantu či hlavice řadicí páky dojít podstatně dříve než u ojetiny s 300 tisíci kilometry, které strávila především na dálnicích. Vyplatí se proto sledovat i další vodítka.
Brzdový, plynový a spojkový pedál u manuálních převodovek jsou dalšími indikátory možného skutečného nájezdu a stavu vozidla. Přitom se na ně leckdy zapomíná. Kryty pedálů lze sice poměrně levně a jednoduše vyměnit, ne všichni podvodníci na tuhle nenápadnou část ovšem myslí.
Pokud jsou tedy gumové povrchy ošoupané, může to značit, že ojetina má za sebou krušnější život. Ale i v tomhle případě na to nelze stoprocentně spoléhat. Pokud se vůz během svého života často pohyboval po městě, mohou všechny pedály (hlavně tedy spojkový a brzdový) vypadat hůř než u staršího vozu s násobně vyšším nájezdem. Dalším aspektem je také samotná kvalita použitých materiálů. Prémiové ojetiny tudíž mnohdy i po čtvrt milionu kilometrů vypadají lépe než desetkrát levnější auta.
Řidičovo sedadlo je spolu s volantem nejčastěji v kontaktu s člověkem, proto patří mezi nejlepší indikátory historie vozu. I v tomhle případě samozřejmě platí, že jej můžete nahradit. Ani totožný typ čalounění ovšem neznamená, že se zcela trefíte. U kožených interiérů můžete původní potah nahradit novým. Aby však nová useň nevypadala příliš podezřele, museli byste nechat vyměnit celý interiér.
Skvělým vodítkem je též polstrování. Pokud je sedadlo prosezené, byl předchozí majitel buď příliš statné povahy, nebo za volantem trávil spoustu času. Otlačená boční opora není úplně spolehlivý indikátor. U některých modelů se totiž zdeformuje během několika málo prvních let, zvlášť když řidič často nastupuje a vystupuje. Tehdy se může i potrhat čalounění.
Zkontrolujte také stav čalounění na výplních dveří, jestli není znečistěné či ošoupané. A zvedněte také hlavu vzhůru. Stropní čalounění by mělo být ve formě, obvykle totiž do styku s člověkem příliš nepřichází.
V průběhu života dostávají co proto také plasty, které jsou vystaveny působení člověka i rozmarům přírody. V létě může být v kabině auta klidně okolo 60 stupňů, v zimě zase pod nulou. Do toho se interiéry musejí vyrovnávat se slunečním svitem, respektive UV zářením. To vše se na jejich kondici negativně podepisuje, přesto by plastové díly měly v relativně bezvadném stavu vydržet i desítky let.
Ne vždy to ovšem platí. Například koncern Volkswagen měl okolo přelomu tisíciletí problémy s lakováním plastových tlačítek, které odlouplo už po několika letech.
Ve většině případů jsou ovšem tyto ovládací prvky dostatečně průkazné. Zaměřte se tudíž na to, jestli nejsou příliš ohlazené, oloupané či jinak poškozené. Na palubní desce ani horních částí výplní dveří by neměly být praskliny ani jiné deformace. Pokud jednotlivé interiérové díly chrastí, drnčí a vzájemně spolu nelícují, může se jednat o následky dopravní nehody. Nebo jde o důsledek časté jízdy po nekvalitním povrchu. A vyloučit samozřejmě nelze ani obecně horší kvalitu dílenského zpracování.
U novějších aut si podle čísla VIN můžete v servisu nechat vyjet specifikaci vozu včetně jeho standardní a příplatkové výbavy, která může být rozsáhlá zejména u prémiových modelů. Podle seznamu se pak můžete zkontrolovat, jestli se v autě všechny prvky nacházejí a zda skutečně fungují.
Při prohlídce ojetiny se nebojte vyndat koberečky a zkontrolovat stav podlahy. Pokud je na ní zřetelná koroze nebo nese známky oprav, raději se poohlédněte jinde. Totéž platí o zavazadlovém prostoru. Jestliže odhalené plechy jsou viditelně svařované na jiných než obvyklých místech, vůz pravděpodobně v minulosti utrpěl náraz do zadní části. To samo o sobě nemusí znamenat nic vážného, jestliže však prodávající tuhle skutečnost zamlčuje, evidentně toho nebude hrát víc.
Na prohlídku si s sebou vedle měřiče laku určitě vezměte i výkonnou diodovou svítilnu (ideálně se studenou barvou světla), která vám pomůže odhalit různé nedokonalosti vně i uvnitř auta. A opět platí, že prohlídku absolvujte za denního světla a ideálně i příznivých světelných podmínek.
Po otočení klíčkem ve spínací skříňce by se vám na přístrojovém štítu měly rozsvítit a následně opět zhasnout kontrolky. Pokud nějaká svítí nadále, může se jednat o problém, zvlášť pokud jsou červené. Auta jsou již dlouhé roky plné elektroniky, která postupem času může zmatkovat a přestat fungovat.
Alespoň část případných problémů může odhalit domácí diagnostika skrze port OBD, která přes aplikaci v mobilu či speciální přístroj najít i skryté závady.
Tady ovšem doporučujeme spíše návštěvu odborného servisu. Předkupní prohlídka sice stojí několik stovek až tisíc korun, obvykle ale zabere maximálně hodinu, přičemž díky továrním diagnostikám, zvedáku a zkušenostem tamních techniků a mechaniků toho o ojetině poznáte mnohem více než kolik toho sami zvládnete. Do servisu byste každopádně měli jet až s vozem, který projde vaší prvotní prohlídkou. A prodávající by vám měl tuhle externí kontrolu dovolit, pokud tedy nemá co skrývat.
Vytopených aut se na sekundárním trhu s automobily každoročně objeví několik desítek až stovek. Ačkoliv se tváří „nevinně“, prozradit je může zapomenuté bláto na podvozku, v motorovém prostoru či zápach v interiéru. Dlouho usazené vlhkosti se zbavíte pouze profesionálním čištěním, případně výměnou zejména textilních částí interiéru, které do sebe vodu nasají jako houba.
Pachy a plísně spojené s vlhkostí ovšem nemusejí být následkem pouze vytopeného auta. Stačí, když je vůz dlouho zaparkován venku a jeho gumová těsnění neplní svou primární povinnost. Takovým „ležákům“ se vyhněte velkým obloukem.
Původcem může být také zanesený, špinavý a plesnivý kabinový (pylový filtr), jehož výměnu byste měli provádět minimálně jednou ročně. Po silnější pylové sezoně klidně i dvakrát. Jedná se o záležitost za několik set korun.
