V předchozích článcích jsme si vysvětlili základní typy bezpečnostních a jízdních asistentů a pomocných technologií. Teď se podíváme na druhy hybridních pohonů, které v posledních letech zažívají v Česku boom.
Jejich hlavním popularizátorem je japonská Toyota, potažmo její luxusní značka Lexus. Oba výrobci totiž nakonec naučili Evropany přesednout z dieselu do kombinovaného pohonu, jehož výhody řidič cítí především ve městě. Elektromotor ovšem pomáhá i na okreskách a dálnicích, s rostoucími otáčkami ovšem jeho efektivita klesá.
V článku si proto představíme základní rozdělení hybridů a zmíníme i jejich přínosy a negativní stránky.
Základní hybridní pohon v sobě skrývá reverzibilní alternátor, který přes řemen pohonu příslušenství při aktivovaném systému stop-start opětovně nahazuje spalovací motor. Energii si obvykle bere z malého akumulátoru, který elektřinu získává rekuperací brzdné energie.
Tohle řešení se objevovalo především v minulých letech (hlavně u vybraných motorů koncernu PSA, dnes francouzská větev skupiny Stellantis), kdy při městských jízdách s častým zhasínáním a následným startováním motoru dokázalo ušetřit několik desetin litru paliva. Dnes roli mikro hybridu přejímá mild-hybridní soustava.
Vzhledem k mizivému přínosu představuje tahle technologie u ojetiny potenciál problém a servisní náklad. Pokud tedy bude možné, raději se mikro hybridu vyhněte.
Pokročilejší řešení mikro hybridu pracuje na velmi podobném principu. V tomhle případě máte k dispozici elektromotor o výkonu několik kilowattů, jenž pomáhá nejen při startování spalovací jednotky, dokáže jí také pomoci při zrychlování. Při dojíždění do křižovatky nebo k semaforům navíc umí velmi částečně pohánět samotný vůz, byť pouze nízkými rychlostmi a na krátkou vzdálenost.
Ani mild-hybridy v praxi tolik neušetří, protože bez zapnutého stop-startu je jejich reálný přínos minimální. Automobilky jej ovšem rády využívají, jelikož jim pomáhá snížit papírové emise škodlivin (hlavně CO2). Vedle startování a pohybu slouží také k napájení přidružených palubních systémů včetně klimatizace.
Elektromotor opět získává energii z malého akumulátoru, jehož případná výměna vás může vyjít na částky v řadu nižších desítek tisíc korun. Opět proto platí, že pokud budete moci, vůz s mild-hybridem nekupujte. U některých modelů si totiž úplně nerozumí s automatickými převodovkami, které pak při akceleraci působí ospale. Vinna je ovšem nepříliš harmonická spolupráce mild-hybridu se zbytkem pohonného řetězce.
Klasický systém, který známe třeba z toyot či některých modelů od Hondy. V tomhle případě už máte k dispozici vcelku silný trakční elektromotor a baterii s dostatečnou kapacitou a výkonem, díky čemuž můžete bez emisí ujet i několik kilometrů v kuse.
Tenhle pohon můžeme rozdělit ještě na tři části:
Výhody klasického hybridu oceníte zejména ve městě, kde při správném používání dokážete jezdit výhradně na elektřinu, kterou si vyrábíte spalovacím motorem či při brzdění. Při vyšší zátěži se obvykle ke slovu dostává benzinový agregát, časté jízdy po dálnici proto úsporu z města smazávají.
Jestliže ale potřebujete efektivní automobil, ale nechcete se starat o dobíjení elektřiny ze zásuvky, je hybrid vynikající volbou. Navíc navzdory spojení několika technologií dohromady se v případě Toyoty a Lexusu jedná o vyloženě spolehlivý pohon. Problémy s hybridem nemá ani Honda, jejíž hybrid funguje na trochu jiném principu (spalovací jednotka se k předním kolům připojuje napřímo bez převodovky, chybí tedy společná skříň).
Principielně se jedná o klasický hybrid, ovšem většinou se silnějším elektromotorem a zejména výrazně větším akumulátorem, který je však nutné dobíjet externě (z wallboxu, zásuvky či dobíjecího stojanu). Jestliže běžný hybrid si vystačí s méně než 2kWh baterií, plug-iny mají minimálně pětinásobnou kapacitu. A ty nejlepší od BMW, Mercedesu či koncernu Volkswagen už disponují články, díky nimž auta na jedno nabití zvládnou i 100 elektrických kilometrů.
Kritici tuhle technologii označují za „kočkopsa“, protože je zbytečně drahá, komplikovaná a těžká, nová generace plug-inů už ale při pravidelném dobíjení dokáže na kratších a středně dlouhých trasách suplovat elektromobil. Ovšem bez negativ v podobě krátkého dojezdu.
Plug-in hybridům totiž nechybí plnohodnotná nádrž na benzin či naftu (byť často menší než u konvenčních modelů), kombinovaný dojezd přes 500 kilometrů zvládnou snad všechny modely. A když vám náhodou šťáva dojde, stačí zastavit u čerpací stanice a za pět minut máte opět plno. Takhle rychle to přitom elektromobily zatím neumějí.
Efektivita plug-in hybridů ze všeho nejvíce záleží na ochotě řidiče pravidelně dobíjet trakční akumulátor. Bez toho jsou tyto vozy kvůli vyšší hmotnosti naopak výrazně méně hospodárné než klasické automobily. Zmíněné mercedesy, ale také nové Volkswageny Passat a Tiguan a Škody Superb a Kodiaq už ovšem podporují dobíjení stejnosměrným proudem o výkonu 60, respektive 50 kW, plnou kapacitu proto získáte už za zhruba půl hodiny.
Jestli něco nazvat „kočkopsem“, tak je to kategorie elektromobilů s tzv. range extenderem neboli prodlužovačem dojezdu, která zcela nezapadá mezi čistá elektrická auta ani hybridy, přesto si ji lehce představíme.
Nejznámějšími zástupci z poslední doby jsou BMW i3 a nová Mazda MX-30. V obou případech jde o elektromobily, které ovšem mají i spalovací motor. Ten se však přímo nestará o pohon kol, nýbrž funguje výhradně jako elektrárna.
Zmíněné BMW i3 mělo ve verzi REX k dispozici dvouválcový motor ze skútru BMW C 650, který díky devítilitrové nádrži přidává dalších 150 kilometrů. V závislosti na velikosti akumulátoru proto i3 REX zvládne minimálně 300 kilometrů, aniž byste museli k čerpací stanici či nabíječce.
Mnohem zajímavější řešení ovšem nabízí čerstvě představená Mazda MX-30. Ta ve verzi R-EV dostala přídavný Wankelův motor s rotačními písty. Ve srovnání s běžným provedením má tohle provedení zhruba poloviční akumulátor s kapacitou 17,8 kWh, který stačí asi na 85 kilometrů. Wankel ovšem díky benzinové nádrži na 50 litrů přidává dalších více než 500 kilometrů, celkový akční rádius tudíž dosahuje asi 600 km. To je mezi klasickými elektromobily stále raritní hodnota.
Nevýhody tohoto „hybridu“ bohužel převyšují výhody. Při dobíjení skrze spalovací motor si nemůžete nevšimnout hluku. Kombinace dvou technologií navíc přináší potenciální zvýšené náklady, které zde nejsou tak obhajitelné jako u plug-inů, které přece jen dávají větší smysl.
