Stále populárnější segment městských crossoverů je jedním ze „zabijáků“ malých kombíků, které v uplynulých letech hromadně končily právě v jejich prospěch. Zákazníci jsou totiž omámeni atraktivním designem malých kříženců, který doplňuje pomyslné zaklínadlo v podobě vyšší světlosti. Díky ní je z vozu lépe vidět ven, nejen starší řidiči a cestující si pochvalují také lepší nástup a výstup.
Ve městě zase oceníte lepší ochranu proti obrubníkům a zpomalovacím prahům, na kterých si konvenční auta kolikrát vylámou zuby. Ačkoliv se některé malé crossovery tváří, že jim problém nedělá ani rozbitá lesní cesta, vzhledem k velmi nízkému výskytu pohonu všech kol se s nimi do velkých dobrodružství nepouštějte. Přesto i tak vám skvěle poslouží.
Pojďme si proto představit pětici ideálních kandidátů do 300 tisíc korun.
První generace francouzského sourozence Renaultu Clio se rychle prodrala mezi nejprodávanější auta v Evropě. Captur nabízí pohledný exteriér (na přání s kontrastní střechou), prostornou kabinu (byť Clio Grandtour toho v zavazadelníku odvezlo více) a povedené motory. Tedy až na výjimku.
Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1.2 TCe trpí dlouhým zahříváním, krátké trasy jsou pro něj proto zcela nevhodné. Už jen proto bychom se mu vyhnuli. Navíc není ani bůhvíjak úsporný. Naproti tomu modernější třináctistovka ze společného vývoje Renaultu s Nissanem a Mercedesem se opravdu povedla.
Pokud však nechcete řešit žádné problémy, podívejte se po základním tříválci 0.9 TCe s 66 kW. Není sice moc kultivovaný, silný ani úsporný, zato při správné péči vydrží stovky tisíc kilometrů. Velmi povedený je také diesel 1.5 dCi, který vyniká hospodárností a kupodivu i kultivovaností.
Jeden z hlavních popularizátorů malých SUV a crossoverů má podobu extravagantního Nissanu Juke, jehož první generace byla velmi populární i v Česku. A není divu. Velmi nezvykle tvarovaný vůz lákal nejen designem, ale také vcelku slušnou cenovou politikou a osvědčenými motory. Ty z větší části kopírují nabídku aliančně spřízněného Renaultu Captur.
Z toho důvodu si nechte zajít chuť na čtyřválec 1.2 DIG-T, jedná se vlastně o zmíněné TCe se všemi jeho nectnostmi. Naopak atmosférická šestnáctistovka s 86 kilowatty, případně přeplňovaná varianta se 140 kW nejsou vůbec špatné.
Jestliže u capturu vyzdvihujeme vznětovou patnáctistovku, v případě Nissanu Juke tomu nebude jinak. Pokud ji seženete ve slušném stavu a s nižším nájezdem, rozmlouvat vám ji nebudeme. Vyplatí se ale až na dlouhé trasy. Poskakování po městě naftovým motorům obecně nevoní.
Zatímco Renault Captur pohon všech kol neumí, Nissan Juke s Mazdou CX-3 tuhle položku nabízejí, byť je asi pro většinu uživatelů zbytečná. Druhý japonec ve výběru vedle toho zaujme především svěžím exteriérem, jízdními vlastnostmi a tvrdohlavou sázkou Mazdy na atmosférické zážehové motory.
Tenhle risk se ovšem automobilce vydařil. Její agregáty Skyactiv-G patří k tomu nejpříjemnějšímu na trhu. U CX-3 berte klidně slabší z dvojice dvoulitrových motorů s 88 kilowatty. Jestliže vás nebaví řadit, doporučit můžete spolehlivý šestistupňový měničový automat přímo z vývoje Mazdy.
Diesely byly v nabídce dva: s objemy 1,5 a 1,8 litru. Na trhu jich najdete málo, Mazda totiž s větším motorem 2.2 měla dost problémů, což se následně odrazilo i na nedůvěře lidí k menším jednotkám. Ty jsou přitom spolehlivé, velmi úsporné, ovšem také finančně náročné na případný větší servis.
Atmosférický 2.0 Skyactiv-G121 to proto jistí.
Francouzský crossover přišel na trh prakticky ve stejnou dobu jako konkurenční Renault Captur, oba tyto modely se proto postaraly o výrazné zvýšení popularity městských SUV. Ani v tomhle případě nemůžete počítat s pohonem všech kol, Peugeot ovšem jako částečnou alternativu nabízel funkci Grip Control. Ta upravuje chování stabilizačního programu, takže si můžete dovolit i na zablácenou cestu nebo sypký písek.
Z motorů se nabízejí přeplňované tříválce 1.2 PureTech s 81 a 96 kW, které ovšem nemusejí podtáčení ani kratší trasy. A navíc vyžadují benzin s vyšším oktanovým číslem. Atmosférická dvanáctistovka je dýchavičnější, ale mnohem odolnější.
U dieselů 1.4, 1.5 a 1.6 je nutné pohlídat si interval servisních kontrol u předchozích majitelů. Platí totiž, že čím delší, tím horší. Ideální jsou intervaly každých 10 až 15 tisíc kilometrů. U šestnáctistovky se můžete setkat s nevhodně tvarovanou olejovou vanou, v níž zůstávají zbytky kapaliny. Lze ji však upravit, čímž jeden z jejích největších nedostatků zmizí.
První generace pochází ještě z éry, kdy německý Opel patřil americkému GM (dnes už automobilku vlastní Francouzi). Na rozdíl od nástupce s francouzskou technikou si první mokku můžete koupit i se čtyřkolkou. Pokud ale sáhnete po základním atmosférickém benzinovém čtyřválci 1.6 ecoFLEX a 85 či 88 kilowatty, dostanete pouze pohon předních kol.
Zmíněný agregát je ovšem až na slabší dynamiku doporučeníhodný, špatný ale není ani silnější 1.4 Turbo (88/103 kW) s nepřímým vstřikem. Kvůli němu sice čtyřválec není moc úsporný, nevadí mu však kratší cesty. Při podtáčení vás ale mohou potkat praskající písty. Alternativou je mladší 1.4 SIDI Turbo (112 kW) s přímým vstřikem, ovšem choulostivějším charakterem.
Diesely 1.6 a 1.7 CDTI skrývají celou řadu drahých problémů, u staršího auta proto raději vsaďte na benzinové motory.
