Nejprodávanější nový vůz v Česku je zároveň dlouhé roky nejoblíbenější ojetinou, což dá rozum. Na serveru UlovAuto.cz aktuálně najdete okolo 350 inzerátů, přičemž nabídka pokrývá všechny čtyři generace.
Abnormální obliba octavie mezi Čechy má ovšem své stinné stránky. Jednak se jen těžko odlišíte od zbytku, jednak ceny ojetých škodovek převyšují konkurenci. Ta je přitom v mnoha ohledech stejně dobrá, ne-li lepší. V následujícím přehledu si proto představíme hned několik povedených alternativ, které se mohou pochlubit příznivější cenou, případně lepší spolehlivostí.
Jízdní etalon mezi kompaktními modely se sice podobně jako Škoda Octavia řadí mezi nejprodávanější ojetiny, sluší se však připomenout jeho kvality. Vedle zmíněných jízdních vlastností to je nepochybně slušná nabídka verzí. Zpočátku jste si mohli vybrat mezi tří- a pětidveřovým hatchbackem, sedanem a kombi, později se přidal dokonce kabriolet s pevnou skládací střechou.
Do dnešních dnů ovšem přežily pouze nejprodávanější variantu v podobě hatchbacku s dvěma páry dveří a praktický kombík. Napříč generacemi se vyplatí sáhnout po osvědčeném benzinovém čtyřválci 1.6 16V bez přeplňování. Z dieselů je slušnou volbou motor 2.0 TDCi, případně mladší EcoBlue.
Naopak první generaci přeplňovaný zážehových agregátů EcoBoost se raději vyhněte, naopak u poslední generace, jež slavila premiéru před šesti lety, jsou velmi doporučeníhodné. Ostatně jinou možnost u benzinových jednotek ani nemáte.
Na první generaci dnes narazíte už jen zřídka. Pokračování je v bazarech a mezi ojetinami obecně rozšířenější. Jedná se ovšem již o konstrukčně více než dvacetileté auto se všemi neduhy, proto bychom se orientovali od třetí generace dál. Ta vedle prvních ecoboostů stále ještě nabídla též atmosférické zážehové agregáty, z nichž za zmínku stojí hlavně čtyřválec 1.6 Ti-VCT.
Sesterská dvojice korejských kompaktů, které však byly vyvíjeny primárně v Evropě a především podle vkusu zdejších zákazníků. Současné generace v provedení kombi nabídnou jen o něco menší zavazadelník než neskutečně prostorná Škoda Octavia Combi, špatně na tom ale nejsou ani starší modely.
U prvních vydání se dostáváme do cenových pater v řádu desítek tisíc, v případě dalších dvou generací si připravte již stovky tisíc. I tak se ale udržíte pod cenovou hladinou objektivně prostornější Škody Octavia.
Výhodou Hyundaie i30 ze slezských Nošovic a Kie Ceed ze Žiliny jsou spolehlivé motory, což platí i pro vznětové jednotky. Za zmínku stojí zejména diesel 1.6 CRDi se slušným výkonem a nízkou spotřebou. Opět ovšem platí, že nafta je v ojetině výrazně rizikovější než benzin. Ten se u i30 a ceedu objevuje s atmosférickým plněním i přeplňováním.
Na obou vozech je sympatická snaha být s každou generací lepší, a to nejen po stránce designu a zpracování, ale také techniky. V současných provedeních se proto můžete spolehnout na téměř výhradně „foukané“ motory s turbodmychadlem, které se vyrovnají zavedené evropské konkurenci. Žhavým tipem jsou benziny 1.4 a 1.5 T-GDI (druhý jmenovaný ideálně bez mild-hybridu, který nepřináší žádné velké benefity, avšak servisně může znamenat vyšší náklady), ideálně se sedmistupňovým dvouspojkovým automatem DCT, který si korejské automobilky vyvinuly vlastními silami.
V posledních letech neprávem přehlížený zástupce německé konstrukční školy na konci minulé dekády přešel od amerického koncernu GM k francouzskému PSA. Aktuální astra tudíž vyjíždí na totožné technice jako Peugeot 308. U starších generací se ovšem většinou jedná o svébytnou a kolikrát i robustní techniku.
Když vezmeme v potaz generace s označením H (2004 až 2014) až K (2015-2022), vyplatí se hledat primárně zážehové motory. U nejstaršího provedení H doporučujeme zejména osmnáctistovku, případně o dvě deci motor.
Následník Astra J mezigeneračně dost ztěžkl, proto si doslova říká o přeplňovaný motor. A v tomhle případě ho i s klidem doporučíme. Ale pozor, vybírejte výhradně čtyřválec 1.6 Turbo, menší čtrnáctistovce praskají písty. Chybu ovšem neuděláte ani s atmosférickými benziny 1.6 a 1.8 Ecotec.
Poslední generace K ze staré éry pod GM je atletičtější než předchůdce, navíc přijela s ještě spolehlivějšími motory. Ideálem je dvojice přeplňovaných benzinových čtyřválců 1.4/1.6 Turbo. Slabší tříválec 1.0 Turbo není v praxi úspornější, navíc nezakryje absenci jednoho válce. Minusem je omezení nabídky dieselů objemem 1,6 litru. Jejich spolehlivost ovšem nevybočuje z průměru.
Francouzská alternativa ke kompaktním modelům koncernu Volkswagen je v posledních dvou generacích docela nenápadná. Druhé provedení s avantgardní zádí u tří- a pětidveřového modelu naopak bylo nepřehlédnutelné. A právě tohle vydání přišlo s vynikající verzí R.S., která se ihned zařadila mezi nejlepší sportovní hatchbacky všech dob.
V rámci běžných verzí můžeme u druhé až aktuální, čtvrté generace (první z 90. let už je příliš stará a na trhu s ojetinami se moc nevyskytuje) můžeme doporučit atmosférické benzinové čtyřválce, od třetího vydání se klidně dívejte i po dieselu o objemu 1,5 litru. Ten byl sice v minulosti problémový, ovšem právě díky tomu na něm v Renaultu zapracovali a vyladili ho téměř k dokonalosti. Patnáctistovka je proto velmi úsporná a prakticky bezproblémová.
Vyhnout byste se naopak měli přeplňovanému čtyřválci 1.2 TCe ve verzi s přímým vstřikováním, který je náchylný na krátké trasy. V takovém režimu trpí na usazování karbonu a další neduhy, což může vést až k fatálním závadám. Naproti tomu nástupce v podobě motoru 1.3 TCe patří k nejlepším maloobjemovým agregátům na trhu. S ním byste chybu dělat neměli.
Koncernový bráška sdílí se Škodou Octavia platformu, převodovky a prakticky celé portfolio pohonných jednotek. Vzhledem k četnosti ojetin v inzerci se zaměříme na třetí (od roku 2012) a současnou, již čtvrtou generaci (od 2020). Na druhé vydání narazíte méně často. A pokud po něm náhodou zatoužíte, raději se vyhněte přeplňovaným benzinům TSI. Jejich první generace nebyla příliš spolehlivá.
Zato nástupci (od Leonu III) platí za jedny z nejlepších motorů ve své třídě, výjimkou jsou pouze technicky a servisně náročnější agregáty 1.8 a 2.0 s přídomkem TSI. Naopak dvanáctistovka se čtrnáctistovkou slouží překvapivě dobře. Zaujmou slušnou dynamikou a nízkou spotřebou. Už jen proto bychom dali dieselům vale. Naftové jednotky sice potěší nízkou spotřebou, obvykle ale mají více najeto, přičemž následný servis vyjde výrazně dráž než u TSI.
Varianty na stlačený zemní plyn (CNG) kdysi lákaly na levnější provoz, jenže s ruskou invazí na Ukrajinu zemní plyn dost podražil, v reálu proto tohle řešení ztrácí význam.
U stále vyráběné čtvrté generace můžete natrefit také na 1.5 TSI, jež nahradilo o deci menší motor. Ačkoliv mu kvůli přísnějším emisním limitům chybí jiskra čtrnáctistovky, kultivovaností a slušnou spotřebou dokáže uspokojit i náročnějšího řidiče.
Po dvougeneračním intermezzu s názvem Auris se Toyota u současné generace vrátila k osvědčenému pojmenování Corolla. Po fiasku s vlastními diesely se japonská automobilka rozhodla tuhle koncepci opustit (respektive na krátkou dobu je nahradila motory od BMW) a vsadit na hybridy. A právě ty jsou absolutně nejlepší volbou.
Zejména starší provedení s atmosférickou osmnáctistovkou je jedním z nejspolehlivějších pohonů, jaké si dnes můžete koupit. Také proto ojeté hybridní toyoty patří k nejžhavějšímu zboží na trhu. Navíc se standardně vážou se samočinnou planetovou převodovkou e-CVT. Ta svým charakterem připomíná klasický variátor, takže při zátěži drží spalovací agregát ve vysokých otáčkách, což negativně ovlivňuje pohodu na palubě i spotřebu, jinak ale funguje skvěle.
Zejména ve městě jsou ovšem jinak vysoce kultivované hybridy velmi příjemné a efektivní.
Pokud ovšem holdujete klasice, asi se dívejte primárně po atmosférických zážehových jednotkách. Přeplňovaný čtyřválec 1.2 Turbo je sice fajn, nevyhovují mu ovšem krátké trasy. Ostatně jako naprosté většině motorů s přímým vstřikováním.