Elektromobily se stále častěji objevují mezi ojetinami s cenami, které plně dokážou konkurovat modelům se spalovacími motory. Ve srovnání s nimi se navíc auta s lokálně bezemisním pohonem mohou většinou pochlubit nízkým kilometrovým nájezdem a příznivějšími provozními náklady. Ty však z velké části souvisejí s tím, z jakého zdroje budu elektromobil nabíjet. A právě tahle otázka by měla být hned tou první, kterou byste si při výběru svého prvního elektrického vozu měli položit.
Základem spokojeného majitele elektromobilu je nabíjení z domácí elektrické sítě. V ideálním případě to znamená parkovací stání se zapojeným wallboxem (pozor, v bytových domech instalace wallboxu vyžaduje souhlas ostatních majitelů), který dokáže akumulátor dobít v řádu hodin. Úplně nejlepší je kombinace rodinného domu s fotovoltaickou elektrárnou, díky které vás jeden ujetý kilometr při dostatečném slunečním svitu vyjde na několik desítek haléřů.
Cena doplňování energie ze sítě závisí na zvoleném tarifu, velmi obecně se ovšem dá kalkulovat s cenami do 5 Kč za kilowatthodinu, což při jarní a letní spotřebě mezi 13 až 20 kWh/100 km vychází na 65 až 100 korun na sto ujetých kilometrů. V zimě počítejte s předpokládaným nárůstem spotřeby o 10 až 50 % (v závislosti na modelu, počasí a jízdním stylu).
V případě kompaktního SUV (ty mezi elektromobily v prodejích převažují) se zážehovým motorem musíme počítat se spotřebou zhruba 7,5 litru a náklady asi 2,7 Kč na kilometr, diesel je obvykle zhruba o litr úspornější. Kilometr vás tudíž podle cen pohonných hmot ze začátku roku 2024 vyjde asi o čtyřicet haléřů levněji.
Jestliže byste však byli odkázáni výhradně na dobíjení z veřejně dostupných stojanů od společností ČEZ, E.ON, PRE, Ionity a dalších, může se cena za dodanou kilowatthodinu elektřiny pohybovat zhruba mezi 6 (u pomalého dobíjení) a až více než 20 korunami v případě rychlodobíjecích stanic s výkonem přes 200 kW. V tomhle případě by se provozní náklady elektromobilu vyrovnaly spalovacích automobilům, nemluvě o výrazně menším komfortu z důvodu neustálého hledání nabíjecích bodů, které nejsou vždy fyzicky dostupné, volné nebo funkční.
Tahle podmínka není životně důležitá, navíc se částečně váže k první otázce. Přesto při častém využívání elektrického auta dokáže výrazně přidat na celkovém komfortu. Dojezd elektromobilů je totiž silně závislý na jízdním stylu a aktuálních povětrnostních podmínkách. Pokud budete bezemisní vůz nechávat stát venku bez připojení k elektrické síti, musíte v určitých případech počítat s nižším dojezdem i při plném nabití (v teplotách pod nulou klidně i o vyšší desítky kilometrů proti normálu).
Termomanagement si totiž část elektřiny z akumulátoru vezme k jeho zahřátí (v zimě), případně k chlazení v letních měsících. Nemluvě o nutnosti tepelného komfortu pro posádku. V případě parkování v klasické či podzemní garáži vůz je vůz před chladem a horkem mnohem lépe chráněn, v baterii vám tudíž zbude více energie pro samotnou jízdu.
Spalovací motory, zejména ty vznětové, jsou ideální na dlouhé trasy. Krátké poskakování po městě a neustálé brzdění a rozjíždění jim naopak nedělá moc dobře. Často se totiž nestačí ani zahřát, což se z dlouhodobého hlediska může negativně podepsat pod jejich spolehlivost a výdrž.
Naproti tomu auta s lokálně bezemisním provozem si tímhle provozem rozumějí o poznání lépe. Elektromobily sice místo samotného motoru sice zahřívají/chladí baterii, což nějakou energii spotřebuje, brzděním ovšem můžete část elektřiny zrekuperovat. Navíc tím ušetříte též brzdovou soustavu. Většinu času totiž můžete přibrzďovat pomocí elektromotoru, respektive generátoru elektřiny.
S rostoucími otáčkami ovšem jinak vyšší efektivita elektrického motoru rychle klesá. V dálničním tempu se spotřeba může zvýšit třeba i o třetinu proti normálu, takový skok u spalovacích agregátů nezažijete. Navíc automobily s konvenčním pohonem na jedno natankování zvládnou i tisíc kilometrů, kdežto u elektromobilů maxima leží okolo 400 až 500 km. Jestliže denně natočíte vyšší porce kilometrů, bude vám lépe s naftovým vozem, byť na trhu již najdete spoustu bezemisních modelů, kterým cesta z Prahy do Ostravy bez dobíjení nedělá problém.
Jenže v takovém případě jste odkázáni na veřejné rychlodobíječky, které jsou drahé (jak jsme psali výše) a při dlouhodobém využívání podporují rychlejší degradaci kapacity akumulátoru, jenž je nejdražší a vlastně i nejdůležitější částí elektromobilu.
V ideálním případě byste si tudíž měli spočítat, zda drtivou většinu cest zvládnete pouze s energií z domácí sítě. Pokud ano, elektrické auto vám udělá skvělou službu.
Jestliže v hustotě veřejných čerpacích stanic patříme k evropské špičce, dobíjecích stanic máme v Česku zatím stále mnohem méně než v zahraničí. A ani tam nemáte vždy jistotu, že se podaří elektromobil dobít. Systémy plateb se navíc u poskytovatelů mnohdy liší, ačkoliv automobilky se v tomhle ohledu snaží vyjít vstříc a nabízejí univerzální karty/čipy, které pokrývají stovky tisíc nabíjecích bodů po celé Evropě.
Přesto delší cesta s elektrickým autem vyžaduje větší plánování. Zatímco u konkurence se spalovacím motorem v případě potřeby zastavíte u jedné z mnoha čerpacích stanic, natankujete, zaplatíte a do 10 minut odjíždíte, nabíječky se někdy skrývají mimo hlavní trasy a jsou logicky pomalejší. Specializované aplikace vám většinou spočítají, že se vyplatí více kratších zastávek, protože s rostoucím množstvím energie v baterii klesá rychlost dobíjení (někdy i dramaticky), takže se může stát, že budete zastavovat každé dvě hodiny, ale i častěji. To přitom nemusí každému vyhovovat.
Kratší trasy bezemisním automobilům nevadí. Jejich Li-Ion akumulátory ovšem moc dobře nesnášejí delší odstávky, zvlášť s plnou, či naopak nízkou úrovní kapacity. Jestliže vám vůz bude většinu roku stát v garáži, raději sáhněte po nějakém technicky jednoduchém atmosférickém benzinu. Uděláte lépe.
