Příroda je mocnější než člověk, ačkoliv si to často neumíme přiznat. Přitom stačí lokální přírodní pohroma (například v podobě silných dešťů a následných povodní) a jsme všichni hrozně malincí. Pokud jsou škody pouze na majetku, tak to sice zamrzí, ale věci a domy se dají nakonec nahradit, byť je to většinou velmi komplikované.
Jak se zachovat v případě vyplaveného domu, všichni zhruba tušíme. Co ovšem dělat v případě, že velká voda spláchne naše auto? V takovém případě platí, že lepší je nedělat téměř nic a všechny nápravy nechat na odbornících.
Prvotní reflex velí nastartovat a zjistit, zda vyplavený automobil ještě funguje. Přitom právě tenhle krok je tím vůbec nejhorším, který můžete udělat. Jakmile se totiž začne motor točit, nasaje se do válců zbývající voda a další nečistoty (hlavně jemný písek), čím pohonný agregát de facto „odpálíte“. Rozvodový řemen či řetěz mohou ztratit napětí, takže hrozí, že se motor „potká“.
Klíčkem v zapalování rozhodně neotáčejte ani v domnění, že po několika dnech auto muselo vyschnout. I kdybyste se zbavili vody, nečistoty v útrobách mechanických částí zůstávají. Nemluvě o tom, že hrozí riziko zkratu a v nejhorším případě i požáru.
Po prvním zhodnocení stavu auta otevřete kapotu a odpojte akumulátor. Kvůli vlhkosti totiž může palubní elektronika zkratovat i sama o sobě. K jedné katastrofě v podobě vytopeného auta by se tudíž přidala další, ještě ničivější. Nemluvě o tom, že při manipulaci v motorovém prostoru můžete dostat ránu proudem, což není nic příjemného.
Pokud uznáte za vhodné, že si zatopený automobil zaslouží minimálně kontrolu profesionály, nejlepší je zavolat odtahovku a nechat vůz odvézt do servisu.
Obecně platí, že pokud bylo auto ve vodě potopené až po střechu, velmi pravděpodobně nemá cenu ho vůbec zachraňovat (výjimkou je snad jen starší Toyota Hilux, která přežije snad všechno J). V takovém případě vám likvidátor z pojišťovny potvrdí totální škodu. A pokud máte pojištění, jež na velkou vodu pamatuje, mohli byste se dočkat odškodnění.
Jestliže ovšem voda dosahovala jenom několik málo desítek centimetrů (ideálně maximálně nad náboje kol), může se záchrana vyplatit. Opět ovšem záleží na míře poškození, která se projeví až v servisu. A samozřejmě také na hodnotě vozidla. U levných aut za několik desítek tisíc se větší opravy nevyplatí. Zvlášť když půjdou výhradně z vaší kapsy.
Pokud se rozhodnete pro záchranu auta, počítejte s tím, že se bude muset rozebrat a vyčistit motor. Nečistoty a vodu ovšem najdete také v brzdové soustavě, kterou bude nutné zkontrolovat. Nemluvě o různých ložiscích, hřídelích, diferenciálech, kompresoru klimatizace, přičemž voda může teoreticky prosáknout také do tlumičů pérování.
Kritický je také stav různých elektronických komponentů v čele s řídicími jednotkami. Ty kvůli vlhkosti mohou zkorodovat. Jejich nahrazení je komplikované a drahé. V tomhle ohledu jsou na tom lépe stará auta, která tolik elektroniky nemají.
Elektrická auta k svému životu nepotřebují tolik vzduchu (ten využívají hlavně k chlazení trakčního akumulátoru), sání je tudíž proti spalovacím agregátům dimenzované jinak. Baterie je „zabalena“ do pevného skeletu a je od okolí velmi dobře izolována. Přesto se může stát, že se voda s nečistotami dostane i sem.
Mnohem horší je, že deště zaplaví mechanické komponenty (brzdy, ložiska atd.), takže se některým škodám stejně nevyhnete. Elektrická auta mají obvykle komplikovanější palubní elektroniku, která si s vodou logicky nerozumí.
Ve výsledku proto nelze říci, že elektromobily jsou proti vodě odolnější. V mnoha ohledech jsou naopak choulostivější, přičemž případné škody na akumulátory jsou doslova fatální. Tahle nejdůležitější součástka totiž představuje zhruba 40 % ceny nového auta. U ojetiny to tudíž bude ještě více.
