Před několika desítkami let bylo zajetí nového automobilu doslova věda. Správný postup měl kolikrát samostatnou brožurku a někdy byl odstupňovaný už po stovkách kilometrů. U moderních aut je celá tahle procedura jednodušší a kratší. Přesto byste ji neměli podceňovat. Navíc některé z pohonů mají specifický postup, který si v následujícím článku představíme.
Ačkoliv automobil v době předání může mít najeto pouze několik jednotek kilometrů, ve skutečnosti už má na kontě nejspíše desítky kilometrů. Nová auta totiž mají režim, který prvních zhruba 100 kilometrů nepočítá. Je to kvůli případným jízdním zkouškám po vyjetí z továrny, které jsou u různých značek a modelů různé.
Vás jako majitele prvních několik týdnů až měsíců čeká citlivé a poctivé zajíždění spalovacího motoru. Ten má v dnešní době mnohem menší vůle a tolerance než desítky let nazpět, kdy zajíždění bylo doslova kriticky důležité. Jeho význam sice postupně klesá, vyhnout se mu ale nevyplácí.
Obecně platí, že u nového auta byste zátěž měli zvyšovat postupně. Do prvních 1000 kilometrů držte otáčky nanejvýš do dvou třetin maxima. Samozřejmostí je zahřívání a dochlazování motoru a turbodmychadla, pokud je jím agregát vybaven.
S rostoucím nájezdem zvyšujte tempo a až budete mít na odometru hodnoty blížící se dvěma tisícům kilometrů, nebojte se auto pořádně prohnat po německé dálnici.
V rámci zajíždění je důležité vyhnout se rutině a střídat jízdní styly. Nejezděte proto primárně po městě (kvůli nízkým rychlostem a otáčkám) ani po dálnici. Motor totiž potřebuje pestrost, aby si jednotlivé díly pořádně sedly.
U manuálu se nebojte častějšího řazení, v případě samočinným převodovek si můžete pomoci pádly pod volantem nebo manuálním režimem, který aktivujete na voliči převodovky. Pokud takovou možnost náhodou nemáte, zkuste sem tam prošlápnout plynový pedál k podlaze, což automat přiměje ke změně rychlostního stupně či převodového poměru u variátoru (CVT).
U nového automobilu se také vyhněte brzkým cestám na dovolenou, kdy kabinu a zavazadlový prostor naložíte stovkami kilogramů a na střechu připevníte box.
Olej je pomyslnou krví motoru, jeho výměnu proto provádějte nejpozději po 15 000 km, případně každý rok. První výměna by ovšem měla být v kratším intervalu. V rámci zajíždění se totiž jednotlivé mechanické části o sebe třou o něco více, což do oleje uvolňuje velmi drobné kovové piliny. Pokud tedy náplň spolu s filtrem vyměníte už po 3000 až 5000 kilometrů, rozhodně tím ničemu neublížíte. Naopak svému vozu dopřejete příkladnou péči.
Částečně elektrifikované pohony jsou na zajíždění komplikovanější. Elektronika si totiž sama řídí, kdy spalovací motor spustí a kdy ne. V takovém případě je lepší přepnout nastavení pohonu do sportovního režimu, který kvůli co nejvyššímu výkonu preferuje častější spolupráci (obvykle) zážehového agregátu s elektromotorem.
Jestliže u konvenčního auta bychom s dynamickým nastavením pohonu nikam nepospíchali, hybridy a plug-in hybridy s externím dobíjením tohle naopak vyžadují.
Výhodou těchto variant jsou robustnější pohonné jednotky s výkonnějším olejovým čerpadlem i chladicím okruhem. Přesto na správné zajíždění nezapomínejte a minimálně prvních tisíc kilometrů netravte ve městě, kam hybridy primárně patří, příliš času. Stovky kilometrů najetých na okreskách a po dálnicích se vám vrátí.
Správně zajetý automobil vás potěší lepší dynamikou, pružností a nižší spotřebou. A pravděpodobně také o něco lepší spolehlivostí, byť tohle vám nikdo garantovat nemůže.
